O knize

Ukázka z knihy

...

Dnešní večer je docela nudný. V televizi nic moc, Leoš jel s Anetou do kina a Honza pracuje. Kristina se zavřela do svého pokoje a s někým si telefonuje. Chvíli jsem brouzdal po internetu a pak jsem se rozhodl, že půjdu jednou dříve spát. Vykoupal jsem se a teď ležím v posteli, do sluchátek si pouštím docela boží muziku a je mi dobře. 

Probudil jsem se. Zdál se mi zase divný sen. Viděl jsem přízrak té dívky v bílých šatech. Stál na tom místě mezi stromy u řeky. Najednou se celý výjev trochu přiblížil a rozpoznal jsem rysy její postavy i tváře. Měla dva tmavé copy, bledý obličej a velmi smutný pohled. Vztáhla ke mně ruce, stejně jako včera. Viděl jsem, jak pohybuje rty, ale nebylo slyšet, co říká. Ležím a pokouším se očima proniknout tmou. Všude je hrobové ticho. Jsem zpocený a mám sucho v ústech. Vstávám a jdu více otevřít okno. Venku je snad tepleji, než v domě. Dostal jsem chuť se napít. Potichu vycházím z pokoje. Na cestu si svítím mobilem, abych nikoho nevzbudil. Pomalu sestupuji po schodech a procházím chodbou. V obýváku jsem si rozsvítil lampičku nad gaučem. V kuchyni jsem si vzal z lednice láhev s minerálkou a ze skříňky sklenici. Sedím na gauči, popíjím a přemýšlím, jak zařídit, aby se mi neustále nevracel stejný sen. U řeky jsem ale nespal a tu dívku jsem jasně viděl. Je to celé podivné. Na stolku vedle gauče je magneťák. Naladil jsem svoji oblíbenou stanici a pohodlněji se uvelebil.

Opět vidím tu záhadnou dívku v bílém. Stojí tady, přímo přede mnou. Pomalu se otáčí a odchází z pokoje do předsíně. Jdu za ní. Dveře do suterénu jsou otevřené, přízrak do nich vchází a sestupuje po schodech. Následuji ho. Pod schody zabočil do chodby a zastavil se před starou skříní. Jsou v ní věci po babičce. Vidím, jak dívka zvedá ruku a dvířka skříně se sami otevírají. Ukazuje do spodní police. Dívá se na mne. V jejím pohledu je hodně smutku a náznak jakési prosby. Pohybuje ústy, jako by opakovala stále totéž slovo. Neslyším ji. Najednou zmizela a k uším mi dolétla ozvěna, říkající "deja vu".

Vzbudil jsem se na gauči v obýváku a na celým těle mi naskočila husí kůže. Je mi taková zima, že drkotám zubama. Co to má všechno znamenat? V hlavě mám jedinou myšlenku. Musím se jít podívat do babiččiny skříně. Musím tam jít hned teď. Bojím se, ale vstávám z gauče a jdu ke dveřím, vedoucím do suterénu. Tmavá hlubina pod schody mi nahání hrůzu. Rozsvítil jsem světlo a sestupuji dolů. Dvířka staré skříně jsou zamčené na klíček. Musím jím dvakrát otočit, abych se dostal dovnitř. Naprosté ticho, ve kterém slyším jen svůj strachem zrychlený dech, prořízlo hlasité zavrzání, které se ozvalo, když jsem skříň konečně otevřel. Dvě spodní police, na které dívka ze snu ukazovala, jsou plné různých sešitů a desek s papíry.

Opatrně je pravou rukou vytahuji a skládám si je na své levé předloktí. Něco vypadlo na zem. Je to stařičký památník a na jeho deskách je napsáno ........ Je to vůbec možné ? ......... Deja vu.

Nevím, jak dlouho tu stojím a zírám na podlahu. Vzpamatoval jsem se. Vracím vše, co držím v rukou do police, zavírám skříň a zamykám na dva západy. Shýbám se pro památník a prchám odtud zpět do obýváku. 

Pokládám památník na stůl a klesám do křesla. Znova a znova čtu nápis na jeho deskách. Nikdy před tím, jsem tu knížečku neviděl. Jak je možné, že člověk ve snu vidí určité místo a slyší slovo a pak to všechno skutečně objeví, aniž by o tom někdy věděl? Sny jsou přece různě překroucené vzpomínky. Bolí mne hlava a ve spáncích mi buší tympány. Beru památník do rukou a rozvazuji napůl zpuchřelou stužku, kterou jsou jeho desky svázány. Sotva jsem to udělal, vypadl na desku stolu složený list zažloutlého papíru a fotografie. Leknutím jsem památník upustil a odskočil na křesle, jak nejvíce jsem mohl, dozadu.

Bože, asi jsem se úplně zbláznil. Je to ONA. Skutečně je to ONA. Ze staré fotografie se na mne dívá dívka s tmavými copy. Mírně se usmívá a není tak bledá, ale je to ONA. Teď skutečně nespím. Není to sen.  Sbírám všechnu svou zbylou odvahu a rozkládám list papíru, který leží vedle fotografie. Je to dopis napsaný úhledným, na první pohled ženskou rukou vytvořeným, písmem. Začíná slovy "Milá Boženko".

...